PETR HAIT - POEZIE
Za dnešní dlouhou nocí,
zůstala jen čára tlustá..
Byla chladná, temná
a provázela ji mlha hustá..
Tou nocí, já vracel se
myšlenkou ke svému domu..
S věrnou láskou
a s růži něžnou k tomu..
Abych přivítal Vás
v dnešní nový den..
Kdy konci mé spaní
i Váš krásný sen..
Přeji krásné dobré ráno
a kouzelný celý den..
----------------------------------------------
Krásná slova na chvíli pohladí duši, zahřejí srdce a vykouzlí úsměv..
Ale ta ošklivá, na dlouho ublíží srdci i naší mysli..
Krásnou dobrou noc přeji..
-------------------------------------------------------------
Lidé přicházejí na svět,
do našich srdcí, duší
a našich životů..
Když pak odcházejí
zanechají po sobě lásku,
jindy smutek, krach a potopu..
Když žijí tu s námi,
ten krásný život svůj,
tak jsme šťastni..
Jsou to chvíle společné,
které se nevrací
a hlavně krásný..
Mnohdy vidíme,
jen to špatné
a jen ty jejich chyby..
Když však pak odejdou
a nevrátí se,
tolik nám tu chybí..
Dnes mají svátek, den svého úmrtí..
A my vzpomeneme si s úsměvem,
krásnou vzpomínkou a svíčkou,
na každý život, který nás opustil..
A budeme se radovat z životů,
kteří tu s námi stále jsou..
---------------------------------------------------------------------
Každý rok, přejeme si
lásku, zdraví a krásné chvíle..
Každý rok, máme předsevzetí
a stanovíme si své nové cíle..
Ale kolik opravdu dáme druhým,
své upřímné lásky?
Kolikrát pomůžeme druhým,
vyjít zpět na cestu
a smazat jejich vrásky?
Ať Tvá cesta vede kamkoliv,
zanech na ni stopu,
která nikdy nezmizí..
V mysli, srdci nebo
alespoň v písku..
Krásné svátky,
plné lásky v srdci
a štěstí v duši..
--------------------------------------------------
Slunce již klesá
do lůna skal..
Odnáší smutek
a z duše snad žal..
Uzavírá den
a přijde Tvé spaní..
Usměj se,
krásná má paní..
Než opustíš den
a odejdeš spát..
Chci napsat Ti slůvka,
jenž budou Tě hřát..
A snad i do snu Tvého
přijdu Tě hladit moc rád..
Abys tise a sladce,
mohla jsi spát..
Krásný večer a hezkou dobrou noc..
---------------------------------------
Koukni chvíli na paní tmu.
Je tajemně kouzelná.
Tak Ti po ní přání posílám.
Malé, že ho nevidíš.
Snad ale tak velké,
že ho pocítíš.
------------------------------------------------------------------
Nastává ranní svítání po dlouhé mé noci.. Tisíce snů mít, jak krásný byl pocit.. Avšak jen stínem šedivým v temnotě noční jsem já byl.. Na mysli své znavené mnoho krásných měl chvil.. Nyní již Tebe nový den vítá.. Slunce zářivé za tváře Tě chytá.. A v očích máš kouzelný třpyt.. A já o Tobě krásko, mohu jen snít.. Že voníš jak růže na louce plné něhy.. Že třpytíš se úžasně jak potůček mezi břehy.. Že sladká jsi, krásko jak plásty plné medu.. Že denně báseň chci Ti psát neboť to jediné pro Tebe svedu.. Krásné dobré ráno, úsměv a hezký den chci Tobě přát.
--------------------------------------------------
Padá déšť a něžně mě chladí.. Napsat Ti řádky přitom mě svádí.. A tak do oblohy večerní píší Ti vzkaz.. Jak se máš, krásko, šťastná jsi zas? Mé psaní a pozdravení Ti posílám.. Hvězdy pak k Tobě do noci posbírám.. Aby stále v očích, jen Tebe hřály.. A rty něžné Tvé, stále se smály.. Přeji Ti krásný večer..
--------------------------------------------------------
Kdyby život Tvůj
psal by jen básník a jen láska mu byla tuží a jeho perem.. Pak svět byl by jistě moc krásný a zem byla by modrým nebem.. Život nepíše však jen básník s láskou, ale život a osud sám.. Přesto moc věřím, že ten Tvůj bude krásný a upřímně to přeji Tobě a Vám všem..
Krásný přeji den..
Padá déšť a něžně mě chladí.. Napsat Ti řádky přitom mě svádí.. A tak do oblohy večerní píší Ti vzkaz.. Jak se máš, krásko, šťastná jsi zas? Mé psaní a pozdravení Ti posílám.. Hvězdy pak k Tobě do noci posbírám.. Aby stále v očích, jen Tebe hřály.. A rty něžné Tvé, stále se smály.. Přeji Ti krásný večer..
Slunce krásné
máš ve své něžné dlani..
Paprsky v očích se lámou
a končí Tvé klidné spaní..
A do oblohy modré
psaná jsou má slova..
Krásné dobré ráno,
dívko kouzelná a snová..
Přeji krásný Tobě den
do kterého i já vcházím..
Maluji Ti úsměv v tváři
a smutek do studny házím..
Přeji Ti krásné dobré ráno..
--------------------------------------------------
Chovejme se k druhým,
jako k sobě sami..
Buďte vždy čestnými muži
a zdvořilé dámy..
Nepoužívej lež,
ale pravdu vždy chraň..
A taky v mysli měj,
že slovo je mocná zbraň..
Na co peníze, zlato
a šaty co sluší?
Vždyť každý má
bohaté srdce a duši..
Jen ji druhým otevřít..
Přeji krásné poledne všem..
KAMÍNEK - Petr Hait
Kamínek našel jsem
a teď ho držím v dlani,
tvrdý je šedivý,
co když mě zraní?
Svírám ho silně,
nechci ho ztratit..
Bojím se zpátky
na zem ho vrátit..
Dokáže vyprávět,
šeptá mi tajně,
že ležel na cestě
a čekal na mě..
Abych ho sebral
a v kapse zahřál..
Vánoce..
V každém roce stejném čase..
Přesto neubírají na radosti a jejich kráse..
Vždy tisíce přijde slovních přání..
O lásce, dárcích a milování..
Ale proč jen v tento vánoční čas..
Když ta radost, láska a přání,
může být celý rok v nás..
Někdy stačí úsměv a pouhé pozdravení..
Jindy slůvko a malé políbení..
Přeji Vám hezké Vánoce
a radost v celém roce..
Nikoliv jen v tento čas..
Když dáš druhým trochu lásky,
sám lásku dostaneš..
Když vyhladíš druhým vrásky,
sám mladý dlouho zůstaneš..
Když utřeš slzy z tváře jiný,
sám utišíš bolest svou..
Když zbavíš je pocity viny,
sám jak světlo projdeš tmou..
Přeji krásnou neděli všem,
kdo žije pro druhé..
Věnováno: Nataši Proškové
Než dnes zavřeš Tvá očka,
než půjdeš spát..
Sen snad ještě počká
a Ty něco si budeš přát..
Jsem anděl Tvůj,
vše Ti splním..
Jen u mě stůj,
ať přání se dozvím..
Do ouška pošeptej mi něžně,
přání noční Tvé..
Splním Ti vše běžné,
na co stačí síly mé..
Chceš snad líbat tváře..
Snad hladit ruce..
Chceš kousek měsíční záře..
Nebo jen spinkat sladce..
Jaké je Tvé přání..
Jaký je Tvůj osud..
Jaké je Tvé zdání..
Nevím já dosud..
Tak krásné spaní,
pěkné sny,
medvídka v dlani
a hezké dny..
Kdyby život Tvůj psal by jen básník a jen láska mu byla tuží a jeho perem.. Pak svět byl by jistě moc krásný a zem byla by modrým nebem..
Život nepíše však jen básník s láskou, ale život a osud sám.. Přesto moc věřím, že ten Tvůj bude krásný a upřímně to přeji Tobě a Vám všem..
MILUJEŠ MĚ?
Petr Hait
Pokud mě miluješ,
mám všechno..
Pokud mě miluješ,
mé srdce k nebi vzlétlo..
Pokud mě miluješ,
pak krásnou cestu mám..
Pokud mě miluješ,
pak vím, že nejsem sám..
Pokud mě miluješ,
jsem nadevše šťastný..
Pokud mě miluješ,
pak život je jen krásný..
Pokud mě miluješ,
pak duši moji máš..
Pokud mě miluješ,
nejsme nikdy zvlášť..
Pokud mě miluješ dnes na zemi..
Pak po smrti v nebi dám Ti zázemí..
A přinesu křídla skládaná z peří..
Můj anděli lásky, který ve mě věří..
TVÁ LOUKA
Je tichá noc a Ty klidně spíš..
Jsi jak anděl v hebkých závojích..
Tvůj dech to ticho protíná..
Jsi krásná jak lesní květina..
Jsi jak Víla v tom hlubokém lese..
Jsi ta, která noc k nám nese..
Ta, která hřeje nás svou dlaní..
Aby klidné měli jsme spaní..
V té temné noci, jen sníš..
O té louce květů, jen Ty víš..
Když cestu Tvou mi napovíš..
Pak i já přijdu k Tobě bliž..
Abych rosou ranní, zvlažil Tvoje květy..
Již dávno slunce vítá nový den.
Již v zapomnění je dnešní sen.
Co krásného se Ti zdálo?
Co srdce Tvé si přálo?
Jaká byla dnešní noc,
kdy měsíc převzal svoji moc?
A když slunce svit
kolem postýlky musel jít?
Byl milý, hodný a něžný,
nebo jen prázdný jako den běžný?
Snad již krásou a kouzlem svým
nebo něhou či obojím?
Kropíš zvadlou zem
a růži v sobě skrýváš jen.
Radost a úsměv na Tvé tváři,
očka třpytivá jen září.
A duše plná snad mé básně,
neboť píšu princezně krásné.
Kouzelný den..
Až ranní slunce
pohladí Tvou tvář..
Až vánek mrazivý
otočí nám kalendář..
Až z Tvých očí
odejde hvězda poslední..
Snad dřív,
než uslyšíme zvon polední..
Tak začne nové a krásné ráno..
Pak popřeji Ti to krásné ráno..
Neboť stuhou štěstí je svázáno..
A květiny k nohám Tobě dám..
A mé psaní, jako dlouhý telegram..
Abych popřál Ti krásný celý den..
Jen spi, spi krásko má..
Nevnímej slova má..
Zkouším jen báseň psát..
Pár slůvek Tobě poskládat..
O tom, jak krásná jsi.
O tom, jak pluješ nebesy.
O tom, jak něžnou máš tvář.
O tom, jak měsíční jsi zář.
Spi, krásko nebe..
Píši báseň, vedle Tebe..
Beru slova ze Tvých rtů..
Skládám věty ze Tvých snů..
Svítí Ti hvězdy na řasách..
Měsíc doplňuje Tě na krásách..
Z lesa vyjí černí vlci,
avšak nevzbudí Tě v noci..
Spi krásko, jen tiše spi..
Budu hlídat vše to zlý..
Budu provázet Tě snem..
Budu i Tvým krásným dnem..
Nyní pohladím Ti víčka,
k Tobě schoulím se do klubíčka.
A s Tebou tiše budu spát,
aby nemusela ses bát.
Spi krásko, spi..
Krásně spi..
Hvězdy schované v závojích deště
a já přeji si slunce ještě..
Měsíc ztratil se za mraky
a já od andělů čekal zázraky..
Občas jen krátký záblesk světla,
kdy mezi mraky hvězda vzlétla..
Kapičky deště zmáčí mi tvář,
chladný vánek otáčí můj snář..
Slyším jen šum stromů,
jenž stojí podél domu..
I ptáci ztišili své hlasy
a den vstoupil do nočních krásy..
Kolik dnes spadne
vody chladné?
Kolika lidem smyje oči,
když zády k němu se točí?
Kolik promočených bude vlasů,
kolik kapek na Tvém řasu?
Raději tiše spi
a nevnímej bouřky zlý.
Raději tvář dej do polštáře,
ať nevidíš od blesku záře.
A jen já Tě rukou hřeji,
ať ústa Tvá se smějí..
Krásné sny..
Ranní vánek,
ukončil můj spánek
a paprsky slunce pohladily tvář..
Kapičky vody na mé tváři,
jenž slunce v nich září,
probouzí můj nový den..
Vůně teplé kávy
a rosa na stéble trávy,
maluji krásné ráno..
A tak i Tobě hezké ráno,
něžná milá dámo
a kouzelný celý den..
Můj noční anděli, roztáhni křídla.. Obloha temná hvězdami zřídla.. Vezmu Tě k sobě, daleko do nebe.. Jen bílé plátno vezmi si na sebe.. Cítíš ten vánek plný lásky? Ten vítr, co cuchá Ti vlásky? To je dech z mých plic, který přeje si víc..
Až rozdělí se mraky šedý..
Až probudí Tě slunce v nebi..
Až kapky rosy smyjí Tvé tváře..
Až pokryješ své krásně holé paže..
Pak popřeji Ti krásné ráno
a hezký Tvůj celý den..
Smích vždy jen léčí,
i smutek před ním klečí..
Krásné jsou pak tváře,
jako slunce záře,
i když smějí se do polštáře..
Pro Tebe, Péťo...
Pokaždé, když čtu Tvé básně,
pak v postýlce usíná se mi krásně.
Dokážou pohladit po duši,
záhy ale i srdce rozbušit.
Tvé básně jsou pohledem do Tvého srdce,
a natažené jsou vždy Tvoje ruce.
Pro ty, co potřebují k uzdravení Tvé básně,
hned po ruce máš své vášně.
Zůstaň i nadále svůj,
a svými básněmi při nás stůj.
Nosí radost, smích, bolest i pláč,
a proto každý z nás měl by být rváč.
Jsi výjimečný člověk,
a nejde Tě nemít rád...
Pája Lázničková
Na louce roztál poslední sníh
a já v srdci slyším Tvůj nádherný smích..
Je Tvůj, z Tvých něžných rtů,
kdy slunce je v půli dnešního dnu..
A když slunce je na středu nebe,
pohladím já teď Tebe
a popřeji Ti krásné poledne..
KRÁSNÉ RÁNO
Krásné dobré ráno,
růže do květiny vázáno.
Krásný den Ti přeji
a svým přáním Tvá ústa hřeji.
Mou mysli v srdci Tvém,
jak jsi krásná, povím všem.
Jak něžná a milá,
jak noční víla.
Očka lesklá, třpytivá,
vlásky krásně roztírá.
Milou tvář já hladím,
těmi řádky já Tě svádím.
V srdci měj touhu mou,
buď něžnou a ne zlou.
Kouzelný den..
Až probudíš se ze Svého snu,
nehledej mě v novém dnu..
Nebudu u Tebe stát
a Ty nebudeš mé jméno znát..
V noci pomalu pustím Tvoji ruku
a ztratím se v temném hluku..
Tiše odkráčím od Tebe,
zpět do nebe..
Nebudu Tvůj anděl strážný,
ani Tvůj den prázdný.
Nebudu u Tvé tváře,
když pláčeš do polštáře.
Nebudu Tvojí nadějí,
to odejdu raději.
A Ty probouzíš se do nových světů,
kde nejsem ani louka plná květů.
Nebudu ani dech ze Tvých plic,
nebudu už víc..
Snad jen ranní rosa
v letním novém dnu,
když loukou půjdeš bosa
ráno po Svém snu.
Nyní tiše usínej
a jen vzpomínej.
Na ruce, co Tě hladí.
Na mé řádky, co Tě svádí.
Na chvíle ranních červánků,
na rudé víno ve džbánku.
Na mé psaní,
co vždy přišlo po svítání..
Nyní prázdná budou rána,
a písma nebudou Ti psána.
Nyní tiché budou noci
a já nebudu Ti na pomoci.
Zůstane jen touha
a dnešní noc dlouhá.
A já vedle sedím
a na nebe hledím.
Chystám se na poslední let,
kdy andělé mě vezmou zpět..
A Ty tiše a klidně usínej.
Ty dnes pláčeš?
Ty roníš dnes slzy?
Tebe něco mrzí?
Srdce Tebe svírá?
V duši Tvé je díra?
Ve větru slyším volání..
Silné jak expres polární..
Vánek přináší mi hlásky,
že Tobě dělají se vrásky..
Tvé srdce volá mě k sobě,
že v černé je dnes róbě..
Že Tvá duše se trýzní
a že umírá dnes v žízní..
Tvé rty k nebi šeptají,
přijď ke mně prosím potají..
Ruce Tvé se vzpínají,
nechť cesty sněžné se roztají..
Slyším Tvůj tenký hlas..
Vidím slzy ze tvých řas..
Smutné vidím tváře
a mé srdce se táže..
Kdo ublížil Ti, moje růže?
Kdo trny dotknul se Tvé kůže?
Kdo otrhat chtěl Tvůj květ?
Koho potrestat mám hned?
Dlaní utírám Ti kapky v oku..
Jsem stále po Tvém boku..
Vlásky dám Ti z tváře
ať vidíš andělů záře.
Jsem ten, co nad Tebou létá..
Jsem ten, co na kraj půjde světa..
Neboť ty, které jsme nechtěli,
jsou převlečení Anděli..