Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Jiří - Čembrs - Řepa -Básničky2

15. 4. 2013
  • O VÁS BEZ VÁS

    Když se vítr stydí vát
    a když si květy závidí i vůně.
    Když je lepší třeba lhát
    a radost špínou plní čisté tůně.

    Přemýšlím proč je to tak
    a proč jen člověk umí chodit křivě a proč vlastně i moje já
    přizpůsobí se vždy téhle bídě.

    Možná je to třeba tím
    že raději jsme jedním z davu
    a tam je lepší schován být
    než používat vlastní hlavu.

    Když je všechno trochu jinak
    když i pes si hraje s kočkou
    říkám nahlas VZDYŤ TO ONI
    a pravdu vám pak pošlu poštou.

    Bez podpisu raději.

     

     

    PSANÉ SRDCEM

    Chtěl bych zas tvou vůni pít 
    a hladit sladkost tvoji lásky.
    Chtěl bych víc než krásně snít
    a slovy smutně sčítát vrásky.

    Dej mi, prosím, kousek sebe
    ať ho můžu obejmout.
    Nebo řekni, co teď cítíš,
    když polibky k tobě jdou.

    Řekni, prosím, svoje ano.
    A pak nastav duši svou.
    Dám ti do jí svoje srdce.
    A tam mé city nehynou. 

     

    Láska je slunce, co se netřpytí
    a přeci z ní všichni oslepnou.
    Láska je zlato, co nechřestí
    a přeci není většího bohatství.
    Láska je víra, jenž nemá Boha.
    A přeci se k ní tak často modlíme.
    Láska je život, jenž nemá hrob
    a přeci tak často umírá.
    Láska je smysl všeho.
    A vy si jí začínáte nabírat do společných dlaní.
    Tak se nepouštějte,
    protože v lásce je i veškerá naděje.

    KDYŽ SE STYDÍM

    Kdybych se nestyděl
    říkat, co cítím,
    musel bych říct,
    že tě miluji.

    Kdybych se nestyděl
    dělat, co chci,
    musel bych tě
    vášnivě políbit.

    Kdyby jsi nebyla,
    byl bych sám.

    Kdyby jsi řekla,
    že mě nechceš znát,
    brečel bych.

    Ale vážil bych si tvé upřímnosti.
    Tak mi promiň,
    že nejsem to, co bych chtěl ve tvých očích být

     

    STŘELA

    Projektil v komoře,
    rána a žal.
    Trefil jsem sebe
    v zrcadle pravdy,
    trefil jsem pravdu
    přímo do srdce.
    Zbyly jen střepy,
    němé úlomky těla,
    jenž nikdo nevidí.     

     

     

    BLÁZNIVÁ PŘÁNÍ

    Chtěl bych být zaříkávač koní
    nebo obchodník s deštěm.

    A svět aby byl jen pro dva lidi.

    Chtěl bych být Forest Jump
    nebo bílá velryba

    a já byl jedním z těch dvou na světě.

    Chtěl bych být Nostradamus
    nebo jen zrnko písku

    a tím druhým buď ty, lásko.   

     

     
    Hledám rub a líc našeho společného života.
    Hledám to, co nás spojuje i rozděluje.
    Chtěl bych říct, proč chci být s tebou,
    ale bojím se sám sebe, že to bude bolet.     

    http://img22.dreamies.de/img/912/b/htheen2ilb4.gif

     

    Chtěl bych tě hladit a překrasně snít.
    Polibky dávat, smát se a žít.
    Chtěl tě milovat a dávat zas víc,
    než jen ta sloviíčka, to jsem si jist.
    Podej mi ruku, ať můžem se vést.
    Dávám ti srdce i svoji čest.
    Daruj mi sebe a vem si co chceš.
    Doufám jen, lásko, že to tak chceš.

     

    Ráno má pro nás nádherné svítání.
    A já zas pro tebe své srdce na dlani.
    Tak si ho vem a šeptej mu vyznání.
    Nestyď se za lásku.
    Vždyť je to jen přiznání.
    Je to jen přiznání, že milovat chceš.
    A proto za svou láskou životem jdeš.     

     

     

    HRANICE
    Jak tenká je hranice mezi láskou a úplnou prázdnotou?
    Stačí jen pár slov a cukr se mění v sůl.
    Jak tenká je hranice mezi pohlazením a políčkem?
    Jen pár slov...

     

     

    SLEPÝ PTÁK

    Jsem jako slepý pták, co letí za tebou
    a místo otevřeného okna ve tvém srdci,
    nachází jen nekonečno ze slov a slibů.

    Jsem jako pták s černou páskou na očích
    a místo cesty do tvých dlaní letí proti větru
    zmítán svojí samotou a bolestí minulých skutků.

    Jsem sám a přeci stále s tebou.

    Jsem pták, co spadl na zem.
    A nyní tu ležím bez života.

     

     

     

     

    KDYŽ ODCHÁZÍM

    Nedívej se za mnou, lásko,
    ať se mi tak nestýská.
    Neboť čas, co jsme spolu,
    to jen voda někam utíká.
    Nedívej se za mnou, prosím,
    když musím zase odejít.
    Věř, že i mé srdce brečí,
    když ti píšu po nocích.
    Nemávej mi smutnou dlaní,
    ať mi slzy nekanou.
    O to je to vždycky těžší,
    když tvé oči smutné zůstanou.
    Neříkej mi taky ještě,
    ať se vrátím brzy zpět.
    Vždyť kdyby bylo na mně,
    nešlapal bych širý svět.
    Zůstal bych a miloval tě
    jako slunce letní den.
    Nenechal bych naše touhy
    umírat jak ráno sen.

     

     

    LÁSKA JE

    Láska je jen voda v dlaních,
    ze kterých chce každý pít.
    Ta však mezi prsty
    spěchá zase někam pryč.

    Láska je jak jemný písek
    v přesýpacích hodinách,
    tak běž za ní raděj tiše
    nejlépe po špičkách.

    Až ji chytíš, drž ji pevně
    a nestyď se, že miluješ.
    Na světě jsme pouze jednou,
    tak nevěř, že tím chybuješ.

     

     

    Máš-li touhu někoho pohladit,
    udělej to.
    Máš-li touhu někoho políbit,
    udělěj to.
    Máš-li touhu někoho milovat,
    udělěj to.
    Neboť litovat můžeš jen toho,
    co jsi neudělala.
    A čas chyby nedpouští ani vyvoleným.

     

     

     

    OBLÉKNI SE

    Oblékni se do saténu
    a schovej pod ním všechnu krásu,
    ať můžu v lechtivých představách
    tajně o ní snít.

    Oblékni se do květu,
    ať voníš třeba po růžích,
    jenž rostou v zemích vysněných.

    Oblékni se do mlhy
    a slunce rozdej láskám,
    když budu mít štěstí,
    tak zbade kousek i pro mé já.

     

     


    IKARŮV OSUD

    Mít tak Ikarova křídla
    a letět stále výš a výš.

    Mít tak moře v dlaních
    a dívat se jak si vlny hrají
    s vodní hladinou.

    Mít tak jedno zrnko z pouště
    po kerých šlapou karavany
    se slaným pokladem světa.

    Mít tak Ikarova křídla
    letěl bych stale výš a výš.

    I když už dávno vím pověstí
    co mě čeká.

    Ale když ta výška je jako láska.
    Odolá ji jen,
    ten kdo tu už není.

     

     


    ONI ZA TO MŮŽOU

    Sebrali mi křídla,
    ti, jenž andělům závidí.
    Svázali mé sny,
    abych tě už nikdy nemiloval.
    A k tomu bílou pásku přes oči,
    a to jen pro to, že jsem objevil tvou krásu.

     

     

     

    TVOJE ČINY 

    Voňavým šátkem jsi zavázala moje oči.
    Snad proto, abych neviděl tvoji krásu.
    Srdce vsadila do želez,
    to abych tě nemohl milovat.
    A místo něj mi dala samotu,
    abych poznal, jak mi chybíš.
    A mou duši? Tu jsi přivázala na pranýř.
    To abych tě nemohl tajit před celým světem
    a šel za tebou až na kraj života.
    Jsi soudcem i katem mého já.
    A já, místo abych klel,
    říkám děkuji, to jsem chtěl.
    Jsi láskou i nadějí.
    Jsi tím, co chci raději.
    Jsi tím, proč se mé slzy v perly promění.  

     

     

     

    TO JSEM JÁ                                                                                                                       
    Jako žebrácká kapsa vypadá moje srdce
    a duše není o nic víc plnější.
    Jsem sám na cestě smrtelníka,
    který už dávno dopil zlatou číši svého štěstí.
    A nyní hádám, kolik dní mu ještě zbývá.
    Jsem ten, co zbyl na popravišti hříchů.
    Neboť jsem nestál ani katovi za špetku slitování,
    aby mě poslal tam, kde nikoho nic nebolí.
    Jsem ten, co zbyl uprostřed ničeho
    a s vytrženým jazykem se jen marně pokouším modlit.
    Jsem tím, čím jsem nechtěl být
    a přeci jsem za tím celý život šel.
    No řekněte sami.
    Nejsem blázen?                                         

     


     

     

     

    KRÁSNÉ RÁNO
    Ahoj sluníčko.
    Posílám ti pohlazení,
    jenž ti ráno krásně změní.
    Promění ho na radost.
    Zahodí už navždy zlost.
    Dá ti kousek svého srdce,
    aby hřálo zkřehlé ruce.
    A pak duši objalo,
    aby se už nestalo,
    že ti smutek vezme smích.
    A já potom uvidím
    opět lásku na rtech tvých.

     

     

    TVOJE ČINY

    Voňavým šátkem jsi zavázala moje oči
    Snad proto, abych neviděl tvoji krásu.
    Srdce vsadila do želez,
    to abych tě nemohl milovat
    A místo něj mi dala samotu
    Abych poznal, jak mi chybíš.
    A mou duši? Tu jsi přivázala na pranýř.
    To abych tě nemohl tajit před celým světem
    a šel za tebou až na kraj života.
    Jsi soudcem i katem mého já.
    A já, místo abych klel,
    říkám děkuji, to jsem chtěl.
    Jsi láskou i nadějí.
    Jsi tím, co chci raději.
    Jsi tím, proč se mé slzy v perly promění. ....+

     

     

    TAK TO JE

    Jsi moje světlo uprostřed života.
    Jsi moje radost, co trochu klopýtá.
    Jsi moje láska, štěstí i žal.
    Jsi prostě to, co jsem si přál.
    Nehledám modelku s namalovanou krásou.
    Nehledám anděla, co bude mou spásou.
    Hledám jen člověka, co najde mé Já.
    A místo slovíček lásku mi dá.
    Hledám jen sebe a tak se to má. .....+

    UŽ VÍM

    Jsi mou vysněnou vůní.
    a ta se koupit nedá.
    Jsi můj milující poklad
    a víc než krásná žena.
    Jsi mou sladkou opilostí,
    o které jsem snil v minulosti.
    A přeci chtěl bych víc
    dávat nežli brát.
    Jen jediné bych nechtěl
    a to jen trapně lhát.
    Tak zavři knihu minulosti a vzpomínky nech lhát.
    Neboť to, co je mým hříchem, nenechá mě spát.

 

 

 

 

Až ti srdce napoví,
že nejsem pouhý sen.
Až ti láska pošeptá,
že nejsem jeden den,
řekni pouze miluji,
nebo polib ústa má.
Já už budu vědět,
co to znamená.

 

 

 

Jsi nádherně oblečená do bílé kůže
a v náručí schováváš úlně nahou duši.
Držím tě v dlaních na střepy rozbitou
a snažím se z nich slepit
bezhlavě zamilované srdce.


DOPIS PLNÝ TAJEMSTVÍ

Napsal jsem dopis a do něj uschoval všechna svá tajemství.
Není jich moc, ale prostě nějaká jsou.
Nevím, proč jsem tento dopis napsal.
Ani nevím, co s tím dopisem udělám.
A už vůbec nevím, jestli je vše čistá pravda.
To víte.
Pamět a stáří k sobě moc nepasují.
A u mě to je horší ještě v tom, že já si nepamatoval nic, ani když mi bylo .....
Ale co vím jistě je to, že hned na první stránce je schované jméno, té kterou jsem opravdu miloval.
A vlastně ještě miluji.
A myslím, že ani nikdy milovat nepřestanu.
Třeba už proto, že ve mě nikdy žádná láska neumírá.

Napsal jsem dopis o lásce a ztrátách.
Napsal jsem dopis a do něj uschoval celého sebe.
A co se mnou nyní uděláte ve svých myslích,
to už nechám pouze a jen na vás.
Jen bych vás chtěl poprosit o jedno.
Nezapomeňte, že jsem pouhopouhé jedno zrnko v moři písku.

 

 

NEJSEM A JSEM
Nejsem Ábel ani Kain,
jsem jen rebel a je mi fajn.
Nejsem ďábel ani Bůh,
jsem pouze vězněm vlastních múz.
Nejsem zima ani žár,
jsem jen šaškem, co je král.
Nejsem cukr ani sůl,
jsem jen život a smrti půl.
Nejsem svatý ani vrah,
jsem jen ten, co prodá strach.
Nejsem ten a ani ten.
Jsem jen prázno bez oken.

 

 

Slunce uz zapadlo za nejvzdálenější horizont mého světa.Květy slunečnic svěsily své zlaté hlavy a čekaly na nové ráno. A i ty nejmenši děti se už dávno schovaly pod své hřejivé peřiny a čekaly na krasné sny plné pohádek a sladkostí .Ale venku?Tam byla noc padajicich hvězd.Byla to ta noc kdy padajicí hvězdy plnící  přání, prosby, sny a touhy těm co umí věřit a snít.I já jsem seděl venku na zápraži a houpal se v křesle po bůh vi kom.V radiu hrali jeden z těch slavných hitů  který  musime slyšet nejméně  stokrát aby jsme si ho vůbec zapamatovali.A já mlčky čekal na své stěsti z nebe.Bylo už skoro ráno a já víceméně v křesle spal.Když v tom jsem jen tak na půl oka zahlédl ten záblesk světla padající  stále níž a níž.To bude ona, jsem si pomyslel a vytreštil oči směrem k nebi.Padala pomalu.Ale mou hlavou beželo tolik práni že by i pět hvězd mělo co dělat.Dopadla nedaleko lesa na louku plnou květů.Ale tam zabila milence v té nejkrásnější chvíli jejich obětí.A já se ptám. Bylo to opravdové štěsti?

 

 

BOUŘKA

Už zase nebe brečí
a je celé potažené černým suknem.
To se asi mraky zlobí na slunce.
Hromy,blesky vyhrožují válkou,
jako by jim tenhle smutek nestačil. 

 

 Jsi bílým místem na mapě mého života.Jsi ta co nechtěla nic a já ti dal tisíckrát vic. Šla jsi jen a pouze kolem a ja se ptal sám sebe.Proč  tě neznám, když mi tak krasně voniš?Jsi ta kterou opravdu chci a jsem rád  že to tak je.Nestydím se za to. Dobře vím, že jsem jen smrtelík který miluje sám sebe.A k tomu hýčká  svoje city, jenž mu přináší radost a štestí A svět je pro mě láska.A tou láskou jsi ty. A proto říkám  že ntě  miluji.A věř  že vím, co právě  píšu.

 

 

Nejsem tu sám
ba ani s někým.
Dívám se tam
a možná že zpátky.
Utíkám před sebou
a možná že stojím.
Stále jen mlčím
ikdyž jen řvu.
Počítám do pěti
od A až do Zet.
A to co mě těší
snaží se bolet.
Čas není na věky
je to jen prázdno.
Jistě je pouze to
ze dopadnem na dno.

 

   

 


                                                                                             

Jsi stále víc a víc mým já.
Jsi horkou krví, jenž koluje v mých žilách.
A když se zastavíš, tak mé srdce umírá steskem.
Jsi důvodem proč žít
a proč věřit, že naděje na lásku nikdy neumírá.
Jsi krásný hlas, který mi šeptá kam jít a proč.
Jsi vírou, pro niž bych se nestyděl i zemřít.
Jsi to, čemu se říká osud.
A proti němu se asi jít nikdy nedá.
Snad jen v tom případě, že je láska silnější než on.

 

 

Láska to jsou kapky ze štěstí a slz.
Milovat se s vášní je krásná hudba můz.
Proto chtěl bych na rtech cítit tvoji růž.
Ač nejsem žádný  anděl ale pouze muž.
Tak dovol mi být štastný a řekni tiše, už.
Láska to jsou lidi a my jsme jedni z nich.
Jen nezapomeň prosim že k lásce patří smích.
Lásko

 

 

Dovol mi být šlehačkou na tvém dortu života.
Tou šlehačkou kterou na prst tajné naíráš a s rozkoší olizuješ.
Dovol mi byt jahodou ten dort krasné zdobici.
A těšit se na to až tvé rty mě políbí.
A celého mě sežerou.
Ty moje pusinko mlsná a krásně neřestná.

 
         +

 

Ten, kdo tě umí pohladit,
nemusí sladkými frázemi líčit,
jak tě má rád.
Ten, kdo tě umí pochopit, je vzácnější,
než ten, kdo tě miluje víc,
než tě samotnou těší.                +

 

 

ZTRÁTA

Ztratil jsem to poslední,
v co jsem ještě věřil
a zbyl mi jen sen,
jenž odchází a bolí.
Ztratil jsem i tvou vůni,
na kterou ne a ne zapomenout.
Proč lidé ztrácí i to poslední,
co jim osud zanechal?
I tu malou bezvýznamnou naději.  

Řekni mi prosím čím může to být?
Že chtěl bych tě hladit a při tom si snít.
Že chtěl tě držet a cítit tvůj dech.
A ty jsi mi šeptala jen žadný spech.
Jen žadný spěch vždyť láska je víc.
Ráno je daleko tak vem si mé nic.
Tak vem si mé nic a lásku mi dej.
Vždyť oba jsme blázni co vždy chtějí.
Nej.


 

  JSI VÍC NEŽ TUŠÍŠ                                                                                                   

Jsi stále víc a víc mým já.
Jsi horkou krví, jenž koluje v mých žilách.
A když se zastavíš, tak mé srdce umírá steskem.
Jsi důvodem proč žít
a proč věřit, že naděje na lásku nikdy neumírá.
Jsi krásný hlas, který mi šeptá kam jít a proč.
Jsi vírou, pro niž bych se nestyděl i zemřít.
Jsi to, čemu se říká osud.
A proti němu se asi jít nikdy nedá.
Snad jen v tom případě, že je láska silnější než on.      

+

 

Ukaž mi víc než právě vidím
a pak to zabal do mlhy.
Řekni mi víc, než to, co slyším
a slova schovej do duhy.
Věnuj mi víc, než co máš v kapsách
a hvězdy nalij do dlaní.
Dodej mi vše, jenž ti je svaté,
ať poznám, co máš za přání.
Měsíc nám pak řekne pravdu
a udělí nám pokání.

 

 

 


Hledám rub a líc našeho společného života.
Hledám to, co nás spojuje i rozděluje.
Chtěl bych říct, proč chci být s tebou,
ale bojím se sám sebe, že to bude bolet.          +

 

 

 

ŘEZAN

Rozmarné srdce a v očích smích
v rozbitém zrcadle nevinný smích.

Na prstech rány od nezkrotných strun
ve kterých je můza a nadlidský um.

Tak zahrej ty ďáble!
A daruj nám zpěv.
neboť jsi tím
kdo bohemstvým jdeš.

Zítřek je daleko
a ty nehodláš spát.
Nebot jsi ten,
kdo musí vše dát.

 

 

CHRAŇ LÁSKU

Láska není bolest, 
pouze v srdci zmatek. 
Když ji potkáš náhodou 
a srdce se Ti sevře. 
Drž ji a chraň, nebo opět zemře. 
Milovat je krásné, ale o to těžší. 
Milovat může ten, 
kdo své lásce srdcem věří. 
Není těžké políbit 
a prožít s někým krásnou noc.
Ale proto být pak šťastný, 
byl by to jen malý krok. 

KANÍ OSUDU

Podej mi ruku, ať můžu z ní číst,
ať z osudu tvého upředu nit.

Ať upředu nit a začnu z ní tkát
to, co je nové a neumí lhát.

Podej mi ruku a nestyď se snít,
vždyť i moje srdce nechce jen bít.

Nechce jen bít, pro běžící čas,
chce taky zpívat, že jsi horou krás.

Chci prostě milovat a říkat na věky
a to všechno osladit, žhavými doteky.

 

 

TAK KONČÍ LÉTO

Když letní čas začne stíny protahovat,
když jablka začnou krást barvu z tváří,
když slunce zívá stále dřív a dřív,
když  hrozny začnou dávat sílu léta do třpytivých vín,
když růže voní, tak aby potěšily,
když letní láska chce víc než teplo paprsku,
když ty a já zůstali jsme přáteli,
je určitě krásný podzim,
který čas v zimu promění.

 

 

 

Nakresli mi na dlaň srdce,
až budeš mě chtít milovat.
Pak zavři svoje krásné oči,
ať ti mohu pusu dát.
Nakresli mi na dlaň sebe,
A já od te chvile 
budu dobře vědět že nejsem nikdy sám.

 

 

 

 

Našel jsem křídla zemřelého anděla.
Toho anděla,jenž přinesl na zem černé růže.
Byly celé od sazí a slz.
Já pohřbil je do země a udělal kříž.
Neboť ta růže byla jen mříž,
za kterou dobro jen těžko zříš.

 

 

    CHTÍT JE MÁLO

Chtěl bych tě něžně kousnout a čekat na tvůj smích.
Chtěl bych tě políbit a vědět, že to není hřích.
Chtěl bych tě pohladit a věřit vlastním snům.
Chtěl bych tě mít celou v kuse tisíc dnů.
Chtěl bych tě a tomu vážně věř.
Chtěl bych tě tak, jak ti tančím slůvky na ústech.



VÍTR

Koupil jsem na trhu jeden starší vítr,
aby mé polibky zavál k tvým rtům,
aby mé doteky uprostřed noci kráčely po těle do nových dnů.
Poslal jsem po větru holubí křídla
a na nich lásku, víru a čas.
Tak nastav své dlaně, ať chytit vše můzeš.
A k tomu hvězdu, co splní tvůj snář.



RADOST

Z radosti pusinku.
Lásku a pralinku.
Objeti na věky.
Hladit tě doteky.
Slovíčka vyznání.
Pravdivé přiznání.
Káva a debaty.
Na bolest záplaty.
Život je sen,

 

 

KOČIČÍ

Když kočky v noci zpívají
to svoje ubrečený blues,
já chodím prázdnou ulicí
a hledám krámek múz.

Když kočky chodí po střechách
a číhají na měsíc,
múzy mě jen políbí
 a řeknou: ,,Miluj víc´´.

Ani devět životů
kočkám na vždy nestačí.

Tak i moje můzy
vždycky k ránu odtančí.  


DOBRÝ OBCHOD
 
Koupil jsem za zlatou minci
 starou továrnu na sny.
 Jo jo, koupil jsem za ní
 fabriku na lásku.

 A proto budu zas vyrábět, to,
 co tak chybí loutkám na provázku.

 Koupil jsem za dobré slovo
 drtičku všedního smutku.
 Jo jo, koupil jsem za něj
 spalovnu na bolest.

 Budu tak ničit to, co jen bolí
a to i ty loutky na provázku.

 Zdědil jsem po těch svých předcích
 vzácný elixír smíchu.
 Jo jo, zdědil jsem po nich
 tu nejkrásnější lékárnu pro život.

 Budu v ní léčit všechny co půjdou kolem.
A hlavně ty loutky na provázku.
Které tu stále chodí a zarytě mlčí 

 

 

 

VYKOUPENÍ

Chtěl bych dnes poznat nevinnost žen.
A k tomu očistit prohřešky mužů.
Chtěl bych dnes darovat svůj vlastní sen.
Třeba všem smutným, co nevěří v múzu.
A taky odkoupit bolest všech lidí.
I od těch za plotem, co se tak stydí.
Chtěl bych se proměnit v andělskou duši
a rozdávat dobro, těm co srdce buší.
Chtěl bych a chci
žít s láskou pro všechny.
Jen jedno už nechci.
Být opět neřestný

 

 


Jsme smrtelní blázni,
kteří milují život.
Kráčíme za svým štěstím,
ač nevíme, jak vypadá
a těšíme se, že se o něj rozdělíme
se všemi, kteří ho mají málo

ČAS JE ZÁKON

Hodiny na věži odbíjí celou
a úsměvem tyrana život nám berou.
Hodina k hodině, den za dnem, rok,
dělají ke smrti zas další krok.
Sochám a obrazům čas přidá zlaceně,¨
jen život lidský ztrácí dál na ceně.
Z vrásek a mozolů utkané vzpomínky
zapadli do prachu jak z pouti prstýnky.
Slunce a měsíc prchají oblohou,
času však utéci na vždycky nemohou.
On je tím zákonem, co krade radosti
V době, kdy byli jsem jen plní mladosti.
HARLEKÝN ČI KLAUN

To mé já je půjčovna kostýmů,
do kterých se převlékají klauni.
Nenajdeš v nich vinu ani nevinu
a nejsou to dámy ani páni.

Možná jsem harlekýn a možná pouze klaun,
co nechce za svůj pravdu aniklam.

Možná jsem harlekýn ,
co rozdává svůj smích,
nebo taky klaun
jenž chce napravit hřích.

 


TOUHA

Řekni mi, prosim, čím může to být?
Že chtěl bych tě hladit a při tom ti říct,
že chtěl bych tě držet a cítit tvůj dech.
A ty jsi mi šeptala jen žádný spěch.

Jen žádný spěch, ať lásky je víc.
vdyť ráno je daleko, tak neříkej nic.
Tak neříkej nic a lásku mi dej.
Vždyť oba jsme blázni, co vždy chtějí nej...

ZASTAVIT ČAS

Snažím se ze všech sil
přitáhnout uzdu času.
Ale ten jako splašená kobyla
se žene stále dál a dál.
 
Chtěl bych se na chvíli
schovat za svůj stín.
A ještě naposled spočítat
všechny své tajněveřejná lásky.  

 A každé z nich poděkovat.
To aby věděly že jsem je opravdu miloval.
 
Ne, nechci zůstat sám.

Chci jen zůstat věrný
 té nejopravdovější nich.

Život je fajn.
Ale jen tehdy,
 když je člověk milován.

 

 

 VĚŘ NEVĚŘ

Možná ti to uniká 
a hlava říká - nevěř slovům.
Ale srdce vidí víc, 
a to si vezme lásku domů.

 

Možná ti to uniká 
a proto v sobě cítíš zmatek. 
Možná je to mnohem víc 
jako kytka sedmikrásek.

Možná ti to uniká, 
a třeba jsem víc než-li přítel. 
Z mojí básně pro tebe.

 

RADOST

Z radosti pusinku.
Lásku a pralinku.
Objeti na věky.
Hladit tě doteky.
Slovíčka vyznání.
Pravdivé přiznání.
Káva a debaty.
Na bolest záplaty.
Život je sen,
za kterým jdem

 

 

 

 

 Podej mi ruku, ať můžu z ní číst,
ať z osudu tvého upředu nit.
Ať upředu nit a začnu z ní tkát
to, co je nové a neumí lhát.
Podej mi ruku a nestyď se snít,
vždyť i moje srdce umí jen bít.
Umí jen bít, milovat klid,
jen mlčet a trochu řvát,
milovat na věky a po smrti spát.

 

 

Když letní čas začne stíny protahovat,
když jablka začnou krást barvu z tváří,
když slunce zívá stále dřív a dřív,
když víno začne dávat sílu léta,
když růže voní, aby potěšily,
když letní láska chce víc než teplo paprsku,
když ty a já zůstali jsme přáteli,
je určitě krásný podzim,
který čas v zimu promění.